Zelení mají po mnoha letech šanci stát se alespoň trochu významným hráčem české politické scény. Není to jejich zásluha. Vlastním přičiněním přišli o důvěru liberálních a mladých voličů z roku 2006 a od té doby stojí mimo sněmovnu bez šance se tam samostatně vrátit. Není to přitom proto, že by o pozici liberální středové až středolevicové strany s akcentem na ekologii nebyl v Česku zájem. Naopak, ten zájem tu evidentně je a poměrně rozsáhlý. Pozici, kterou mají zejména v Německu a v Rakousku, tedy v nám politicky poměrně blízkých státech Zelení, totiž u nás získali Piráti. Tato strana sice pochází z trochu jiného prostředí, z prostředí aktivistů za svobodný internet, postupně se ale vypracovala v hlavní liberální stranu v České republice. Ten důvod je jasný. Zatím, co čeští Zelení řeší, jestli jsou dostatečně genderově vyvážení a tak si volí za předsedu strany nikoli jednotlivce, ale dvojici, dvojici muže a ženy, Piráti pracují a svou práci umí prodat. Piráti mluví srozumitelně, Zelení jsou kdesi v oblacích. Alespoň z pohledu “běžného“ voliče.
Proto měli Piráti v roce 2017 přes deset procent a Zelení jedno. Zeleným zbyli jen ti nejpřesvědčenější zastánci zelené politiky. Takto jsou karty rozdány i dnes. Co se tedy změnilo? Nyní, v roce 2021, by se i to jedno “zelené“ procento někomu mohlo pořádně hodit. Například pro ČSSD by se mohlo jednat o “to“ jedno procento, díky kterému tato kdysi třicetiprocentní strana zasedne ve sněmovně. A ČSSD chce zasednout ve Sněmovně. A tak si tato strana, co ještě před ani ne deseti lety chtěla “prolomit těžební limity“ a kvůli uhlí zničit i to málo, co ještě v severozápadních Čechách zbylo, vzpomněla, že mezi jejími voliči dříve bývali i levicoví progresivní intelektuálové. A se Zelenými začala plánovat spolupráci.
Zelená ČSSD?
Co dnes vlastně představuje sociální demokracie? Na západě se obvykle jedná o liberální levicovou až středolevicovou stranu, něco na způsob amerických Demokratů. Této “západní“ sociální demokracii není cizí ekologie ani občanská společnost. Taková mohla být i naše ČSSD. Nesměl by ji ale v první polovině 90. let obnovovat Miloš Zeman. Z ČSSD udělal v podstatě stranu lidí, kteří chtějí mít práci, vydělávat co nejvíc a ostatní je nezajímá. (Jedná se samo sebou o přibližný popis většinového voliče ČSSD, ne každého voliče ČSSD). Zemanův nástupce v čele sociální demokracie, Vladimír Špidla, si sice uvědomoval, že toto pro jeho stranu není nejlepší cesta, jeho pokusy o navázání spolupráce se Zelenými však selhaly. Liberál Špidla byl brzy odstaven a ministři ČSSD se v následujících letech začali až příliš často vyjímat spíše mezi laureáty anticen a anket typu Ropák roku nebo Zelená perla, tedy ve společnosti autorů “nejlepších“ antiekologických výroků a činů. Někdejší sociálnědemokratický ministr Mládek (ministr v letech 2014-2017) se dokázal stát “ropákem“ jako jediný z laureátů dokonce dvakrát. A nemylme se, lidí jako je pan Mládek je ČSSD stále plná. Takový současný ministr zemědělství Miroslav Toman je od pojmů jako ekologické zemědělství vzdálen asi jako Dominik Feri od voličů SPD.
Piráti a Starostové s podporou Zelených?
Strana zelených si to pravděpodobně uvědomuje, a tak se rozhlíží i jinde. Spojenectví s TOP 09 nyní nepřichází v úvahu, tato strana se již spojila s ODS a lidovci a ODS, jakkoli už není plně v zajetí Klausova motta „modrá, nikoli zelená planeta“, má k zelené politice pořád spíše daleko.
Přirozeným partnerem Zelených by byli Piráti a Starostové. Jak již bylo řečeno v úvodu, Piráti u nás Stranu zelených v podstatě tak trochu suplují. Nedávno schválená koalice Pirátů a Starostů je spojenectvím se šancí na vítězství ve volbách a zároveň spojenectvím mimo jiné bojujícím za ochranu klimatu. “Přibrání“ Zelených by tedy bylo na místě. Je tu ale jeden problém. Jednání o koalici Pirátů a Starostů ukázalo, jak moc se Piráti bojí překroužkování. Tedy situace, kdy by pirátské kandidáty na společné kandidátce přeskočili vlivem voličova kroužkování často mnohem známější osobnosti hnutí STAN. Domluva na rozdělení míst na kandidátce Pirátů a Starostů byla velmi složitá a je provedena do detailu. A představa, že se “to celé“ bude muset “zase předělávat“, což by v případě vstupu Zelených na kandidátku bylo nutné, je pro Piráty a asi i pro Starosty trochu děsivá.
Ovšem pozor. Ono již výše zmíněné jedno “zelené“ procento možná může pro ČSSD znamenat vstupenku do sněmovny, ale pro koalici Pirátů a Starostů může znamenat mnohem víc. Výhru ve volbách. Zisk premiérského křesla pro Ivana Bartoše. Konec hnutí ANO. Programová dohoda se Zelenými by jistě pro Piráty a Starosty nebyla nijak bolavá. Jde jen o to, ještě jednou “sáhnout“ do pořadí kandidátek a trochu s ním “zamíchat“. Nemuselo by to být nikterak výrazné zamíchání, určitě by nešlo o žádný vznik trojkoalice místo současné dvojkoalice, šlo by pouze o takzvanou “podporu kandidátky“ Pirátů a STANu ze strany Zelených.
Hnutí ANO totiž ještě zdaleka není na lopatkách a v říjnu se k jeho porážce může opravdu hodit každý hlas, každé procento. Třeba i to “zelené“.
